Richard Louv: Byli jsme posledními dětmi v lese?
Dnešní děti si často nemohou dopřát výsady předchozích generací: vylézt na strom nebo ušpinit si kolena. V zahraniční literatuře existuje termín pro důsledky této rozluky – syndrom odcizení přírodě. Použil jej Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).
Děti jsou fyzicky negramotné, tvrdí angličtí odborníci
„Příliš mnoho vzdělávání se odehrává uvnitř,“ kritizuje americký pedagog Fred Ende současnou praxi ve vzdělávání. Školní zahrada je pro řadu městských dětí jediným místem, kde mají příležitost se hýbat, a kde mohou každý den přijít do kontaktu s přírodou. Děti by neměly trávit čas na školní zahradě pouze v průběhu přestávek či času vyhrazeného pro pobyt venku.
Školní zahrady – jaký skrývají potenciál?
Velká část obyvatel dnes žije nebo pracuje ve městě. V jakém prostředí se pohybují děti? Jak často jsou v kontaktu s přírodou? Městské prostředí poskytuje málo příležitostí pro volnou hru dětí a pobyt venku v přírodě. V České republice mají oproti zahraničí téměř všechny školy svou zahradu. Právě školní zahrada se může stát prostorem pro hru, kreativní výuku a kontakt dětí s přírodou.Vhodně navržená a intenzivně využívaná zahrada napomáhá správnému rozvoji dítěte.
Aktivity s dětmi, rodiči a učiteli
Jaké nové aktivity chcete s dětmi na zahradě realizovat? Jakým způsobem zapojíte děti, učitele a rodiče do přípravy a realizace projektu? Aby zahrada dobře fungovala s ohledem na potřeby všech svých uživatelů, potřebujete pro svůj záměr získat zájem a nadšení ostatních, vtáhnout je do dění, informovat je. Skrze aktivity zapojující děti do projektu podpoříte jejich vztah k místu a vnímavost k prostředí, ve kterém žijí.
- nejprve diskutujte mezi učiteli, co od proměny očekáváte, jaké jsou vaše potřeby a přání
- řešte věci přímo v terénu, bavte se o možnostech nových aktivit
- zapojte děti, nechte je poznat zahradu z nových úhlů pohledu
- jděte na to hravě, pátrejte s nimi po historii zahrady, po příbězích pamětníků, zmapujte s nimi místa, která mají rády, kde se cítí nepříjemně; zapojením dětí budujete jejich vztah k místu, rozvíjíte jejich tvořivost, estetické vnímání i občanskou angažovanost
- vzbuďte zájem rodičů, pozvěte je na společné akce s dětmi v zahradě, řekněte jim o svých plánech, vzájemně se lépe poznejte
- posilujte vědomí komunity, získejte nové pomocníky a partnery, přenechte část iniciativy jim
- realizace projektu se může stát příležitostí pro vzájemná setkávání
- tematicky zaměřené akce a workshopy určené pro dospělé i děti nalákají k účasti
- pro rodiče na mateřské dovolené může být práce na projektu příjemným zpestřením péče o děti
- fyzická práce na zahradě se může stát vyhledávanou změnou pro duševně zaměstnané rodiče
Inspirujte se našimi náměty aktivit. Některé z nich můžete realizovat během přípravy a v průběhu projektu, další v rámci běžných řízených činností s dětmi na zahradě.
verze pro tisk
Pocitová mapa zahrady
Zamyslete se s dětmi nad tím, jaké máme pocity a co je ovlivňuje. Zjistěte, zda může prostor kolem nás ovlivnit to, jak se cítíme. Jaké pocity máme na naší zahradě? Kde je nám dobře a kde nepříjemně?
Cíl aktivity:
- Zmapování prostoru zahrady.
- Pozorování proměny našich emocí skrze prostředí, ve kterém se nacházíme.
- Uvědomění si vztahu k místu.
Věková skupina:
- MŠ
- ZŠ
Příklad realizace:
Rozhovory, diskuse a procházka po zahradě:
- Kde se na zahradě cítíme dobře a kde špatně? Kterým místům se vyhýbáme a proč? Jaká místa máme na zahradě rádi?
- Jak se cítíme ve stísněném a jak ve volném prostoru?
- Jaké máme výhledy ze zahrady? A jaké výhledy ze školy do zahrady?
- Kde vychází slunce? A kde zapadá? Kde bývá odpoledne stín? Orientace vůči světovým stranám.
- Kudy vstupujeme do zahrady?
- Kde se cítíme v bezpečí?
- Co bychom na zahradě změnili, abychom se cítili lépe?
- Jak to, že některá místa na zahradě i jinde máme rádi? Jak vzniká vztah k místu?
- Vyznač, která místa máš na zahradě nejraději.
Nakresli, jak bys zahradu a jednotlivá místa v zahradě rád využíval.
- Děti postupně procházejí celou zahradou a do plánku zakreslují nebo označují (barevné samolepky), jak se v kterých částech zahrady cítí, jak je využívají a jak by je chtěly využívat. Takto zmapují celý prostor zahrady.
Závěr:
Děti si uvědomují, že prostředí, které je obklopuje, ovlivňuje to, jak se cítí.
Mapa může dále posloužit jako podklad pro přípravu projektového záměru a zadání pro architekta.
Může vás zajímat
Kreslicí plocha v Plzni - náměty na aktivity pro děti na motivy cest Zikmunda a Hanzelky
Didaktické karty Naše město
Jaké je naše město? Najdeme v něm nějaké barvy, vůně? Co ho utváří? Jak se v něm cítíme a co v něm děláme? Užíváme si ho a využíváme ho?
Stále více lidí žije ve městech, jedním z cílů Nadace Proměny je proto seznamovat děti i dospělé s plánováním, tvorbou a užíváním jejich veřejného prostoru. Chceme, aby se děti už od mala učily, jak mohou své prostředí pozitivně ovlivňovat a spoluutvářet, třeba i jen jeho malými proměnami.
Létající zahrady
Představte si, že by celý svět, všechny světadíly, území a krajiny visely z nebe na provázcích. Krajiny by levitovaly volně v prostoru, každá by se na provázku pohupovala ve směru větru… Jedna by byla výš, jiná níž. A nejen velké krajiny, ale i louky, parky a hlavně zahrady. Jedna taková zahrada na provázku by byla i ta vaše. Byla by to létající zahrada!
Hory pořád hory
Jaké by to bylo, kdyby vám na zahradě vyrostly hory? Chtěli byste bydlet mezi obrovskými kopci? Máte na zahradě alespoň malý kopeček? Zkuste si představit, že kamení na vaší zahrádce je obrovská skála, a vy jste malincí jako brouci. Naučte se vnímat každý kousek zahrady, její části, detaily, materiály i terén.
