Richard Louv: Byli jsme posledními dětmi v lese?
Dnešní děti si často nemohou dopřát výsady předchozích generací: vylézt na strom nebo ušpinit si kolena. V zahraniční literatuře existuje termín pro důsledky této rozluky – syndrom odcizení přírodě. Použil jej Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).
Děti jsou fyzicky negramotné, tvrdí angličtí odborníci
„Příliš mnoho vzdělávání se odehrává uvnitř,“ kritizuje americký pedagog Fred Ende současnou praxi ve vzdělávání. Školní zahrada je pro řadu městských dětí jediným místem, kde mají příležitost se hýbat, a kde mohou každý den přijít do kontaktu s přírodou. Děti by neměly trávit čas na školní zahradě pouze v průběhu přestávek či času vyhrazeného pro pobyt venku.
Školní zahrady – jaký skrývají potenciál?
Velká část obyvatel dnes žije nebo pracuje ve městě. V jakém prostředí se pohybují děti? Jak často jsou v kontaktu s přírodou? Městské prostředí poskytuje málo příležitostí pro volnou hru dětí a pobyt venku v přírodě. V České republice mají oproti zahraničí téměř všechny školy svou zahradu. Právě školní zahrada se může stát prostorem pro hru, kreativní výuku a kontakt dětí s přírodou.Vhodně navržená a intenzivně využívaná zahrada napomáhá správnému rozvoji dítěte.
Aktivity s dětmi, rodiči a učiteli
Jaké nové aktivity chcete s dětmi na zahradě realizovat? Jakým způsobem zapojíte děti, učitele a rodiče do přípravy a realizace projektu? Aby zahrada dobře fungovala s ohledem na potřeby všech svých uživatelů, potřebujete pro svůj záměr získat zájem a nadšení ostatních, vtáhnout je do dění, informovat je. Skrze aktivity zapojující děti do projektu podpoříte jejich vztah k místu a vnímavost k prostředí, ve kterém žijí.
- nejprve diskutujte mezi učiteli, co od proměny očekáváte, jaké jsou vaše potřeby a přání
- řešte věci přímo v terénu, bavte se o možnostech nových aktivit
- zapojte děti, nechte je poznat zahradu z nových úhlů pohledu
- jděte na to hravě, pátrejte s nimi po historii zahrady, po příbězích pamětníků, zmapujte s nimi místa, která mají rády, kde se cítí nepříjemně; zapojením dětí budujete jejich vztah k místu, rozvíjíte jejich tvořivost, estetické vnímání i občanskou angažovanost
- vzbuďte zájem rodičů, pozvěte je na společné akce s dětmi v zahradě, řekněte jim o svých plánech, vzájemně se lépe poznejte
- posilujte vědomí komunity, získejte nové pomocníky a partnery, přenechte část iniciativy jim
- realizace projektu se může stát příležitostí pro vzájemná setkávání
- tematicky zaměřené akce a workshopy určené pro dospělé i děti nalákají k účasti
- pro rodiče na mateřské dovolené může být práce na projektu příjemným zpestřením péče o děti
- fyzická práce na zahradě se může stát vyhledávanou změnou pro duševně zaměstnané rodiče
Inspirujte se našimi náměty aktivit. Některé z nich můžete realizovat během přípravy a v průběhu projektu, další v rámci běžných řízených činností s dětmi na zahradě.
verze pro tisk
Průzkum zahrady
Školní zahrada je místem zdánlivě už objeveným. Víme, kudy vcházíme na zahradu, známe místa, kam si chodíme hrát nebo kde rostou pampelišky. Pokud se ale vydáme na průzkum po nových trasách, můžeme sami nebo spolu s ostatními nalézat netušené malé velké objevy.
Cíl
- Prozkoumat prostor zahrady a dívat se na něj novýma očima.
- Vyzkoušet si propojovat různá místa v zahradě, navrhnout a výtvarně ztvárnit nové cesty zahradou.
Věková skupina
- MŠ
- Lze přizpůsobit i pro 1. st. ZŠ
Příklad realizace
- Úvod: Znáte dobře svou školní zahradu? Znáte všechna její zákoutí? Na jaká místa v zahradě a kudy nejčastěji chodíte? Jsou místa, která máte rádi a kam se naopak chodit bojíte? Máte na některá z míst veselé vzpomínky?
- Pokuste se s dětmi výtvarně vyznačit cestičky, které vedou na oblíbená místa, místa setkávání anebo na místa, kam se běžně nesmí či nechodí.
- Zkuste určit jeden centrální bod, ze kterého povedou cestičky na místa, která děti zvolí.
- Cestičky můžete vyznačit sypáním mouky nebo písku, pokládáním provázků, klacíků, kamínků, listí nebo třeba vytrháváním trávy.
- Vymyslete společně nové trasy cest. Zkoušejte cesty spojovat a vytvářet různé okruhy. Každá trasa může mít svou barvu anebo k vyznačení použijte různé materiály.
- Jak se od sebe trasy odlišují a kam vedou? Co vidíme po cestě vybranou trasou?
- Zmapujte prostor celé zahrady a zjistěte, které místo a jaká cesta k němu se vám líbí nejvíce a proč.
Závěr
Zahrada může být malá nebo velká, nudná či inspirující – podle toho, jak se na ni díváme. Pozorováním a procházením zahradou po dosud neznámých trasách se děti učí citlivěji vnímat prostor a nalézat v něm nové podněty.
Námět vznikl ve spolupráci s lektorkami Michaelou Trpišovskou a Šárkou Matouškovou.
Didaktické karty Naše město
Jaké je naše město? Najdeme v něm nějaké barvy, vůně? Co ho utváří? Jak se v něm cítíme a co v něm děláme? Užíváme si ho a využíváme ho?
Stále více lidí žije ve městech, jedním z cílů Nadace Proměny je proto seznamovat děti i dospělé s plánováním, tvorbou a užíváním jejich veřejného prostoru. Chceme, aby se děti už od mala učily, jak mohou své prostředí pozitivně ovlivňovat a spoluutvářet, třeba i jen jeho malými proměnami.
Létající zahrady
Představte si, že by celý svět, všechny světadíly, území a krajiny visely z nebe na provázcích. Krajiny by levitovaly volně v prostoru, každá by se na provázku pohupovala ve směru větru… Jedna by byla výš, jiná níž. A nejen velké krajiny, ale i louky, parky a hlavně zahrady. Jedna taková zahrada na provázku by byla i ta vaše. Byla by to létající zahrada!
Hory pořád hory
Jaké by to bylo, kdyby vám na zahradě vyrostly hory? Chtěli byste bydlet mezi obrovskými kopci? Máte na zahradě alespoň malý kopeček? Zkuste si představit, že kamení na vaší zahrádce je obrovská skála, a vy jste malincí jako brouci. Naučte se vnímat každý kousek zahrady, její části, detaily, materiály i terén.
Anketa
Jak vypadá zahrada hrou?
Je plná tajemství a objevů - 72%
Láká ke hře „na něco“ - 10%
Je živá a děti baví - 18%
Počet hlasů: 479
