Richard Louv: Byli jsme posledními dětmi v lese?
Dnešní děti si často nemohou dopřát výsady předchozích generací: vylézt na strom nebo ušpinit si kolena. V zahraniční literatuře existuje termín pro důsledky této rozluky – syndrom odcizení přírodě. Použil jej Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).
Děti jsou fyzicky negramotné, tvrdí angličtí odborníci
„Příliš mnoho vzdělávání se odehrává uvnitř,“ kritizuje americký pedagog Fred Ende současnou praxi ve vzdělávání. Školní zahrada je pro řadu městských dětí jediným místem, kde mají příležitost se hýbat, a kde mohou každý den přijít do kontaktu s přírodou. Děti by neměly trávit čas na školní zahradě pouze v průběhu přestávek či času vyhrazeného pro pobyt venku.
Školní zahrady – jaký skrývají potenciál?
Velká část obyvatel dnes žije nebo pracuje ve městě. V jakém prostředí se pohybují děti? Jak často jsou v kontaktu s přírodou? Městské prostředí poskytuje málo příležitostí pro volnou hru dětí a pobyt venku v přírodě. V České republice mají oproti zahraničí téměř všechny školy svou zahradu. Právě školní zahrada se může stát prostorem pro hru, kreativní výuku a kontakt dětí s přírodou.Vhodně navržená a intenzivně využívaná zahrada napomáhá správnému rozvoji dítěte.
Školní vzdělávací program
Školní zahrada může zásadně ovlivňovat kvalitu výchovně-vzdělávacího procesu. Nabízí ideální podmínky pro realizaci vzdělávacího obsahu, proto by její aktivní využívání mělo být záměrem každé školy. Hra a výuka venku nabízí mimo jiné příležitosti pro zkušenostní učení, poznávání přírodních jevů a jejich souvislostí, zlepšuje vzdělávací výsledky, umožňuje rozvoj pohybových dovedností, pomáhá vytvářet vztah dětí k přírodě a svému okolí.
- specifikujte činnosti vycházející z vašeho ŠVP, které nyní realizujete pouze uvnitř školy, a zamyslete se, jak je v maximální míře přenést ven.
- co vám v realizaci konkrétních aktivit venku aktuálně brání a co by to mohlo změnit?
Příklad propojení školního vzdělávacího programu s využitím zahrady.
verze pro tisk
