Výzkum: České děti venku
Výsledky reprezentativního výzkumu, který v České republice vůbec poprvé zjišťoval, jak děti ve věku žáků základní školy tráví svůj čas venku a co si o tom myslí jejich rodiče.
Rozsáhlý výzkum „České děti venku“ jsme realizovali na reprezentativním vzorku 1 515 českých dětí a stejném počtu jejich rodičů. Toto šetření jako první svého druhu v České republice ukazuje, že typický český školák tráví venku ve všední den v průměru 1 hodinu a 41 minut a o víkendových dnech v průměru 2 hodiny a 49 minut. Dohromady průměrné dítě stráví venku kolem 14 hodin týdně.
„Je důležité si uvědomit, že mezi dětmi jsou v této oblasti velké rozdíly a hodně dětí dnes dává před pobytem venku přednost televizním a počítačovým obrazovkám,“ říká koordinátorka výzkumu Dagmar Loubalová z Nadace Proměny Karla Komárka. Zatímco 11 % dětí tráví někde venku méně než 4 hodiny týdně, 10 % dětí je venku více než 26 hodin týdně. Celých 50 % dětí se ve zkoumaném týdnu nedostalo do přírody.
Přestože mezi českými dětmi existují velké rozdíly, většina rodičů se shodne na tom, že děti jsou venku málo. Celých 81 % z nich se domnívá, že děti potřebují být venku každý den, stejně tolik jich pak považuje nedostatek kontaktu s přírodou u dnešních dětí za velký problém a souhlasí s tím, že se tento problém týká také dospělých. Rodiče si zároveň myslí, že děti tráví příliš mnoho času u elektronických médií a považují je za největší překážku, která dětem brání být více venku. Na internetu, sledováním televize nebo DVD, hraním počítačových her a poslechem hudby totiž děti ve všední den průměrně stráví 4 hodiny a 14 minut, což je o více než dvě a půl hodiny více, než kolik času pobývají ve všední dny venku.
Výzkum také přináší odpověď na otázku, jaké možnosti trávit čas venku dává dětem školní docházka. Z odpovědí dětí a jejich rodičů vyplývá, že během výuky se ve zkoumaném týdnu dostala ven jen menšina dětí (nejčastěji se jednalo o hřiště, v 8 % případů). Jen o něco málo lepší byla situace o přestávkách. Přestože většina českých škol má na svém pozemku nebo v těsné blízkosti sportoviště, hřiště, zeleň nebo park, málokterá toho využívá. Dvě třetiny českých rodičů se přitom domnívají, že by školy měly do svého venkovního prostředí více investovat. Ředitelka Nadace Proměny Karla Komárka Jitka Přerovská k tomu říká: „Právě na potenciál venkovního prostředí škol dlouhodobě upozorňujeme naším programem Zahrada hrou. Zaměřujeme se na školní zahrady a snažíme se ukázat, jak mnohostranně se dají využít – nejenom že jsou pro děti příležitostí, jak být více venku, v pohybu a v kontaktu s přírodě blízkým prostředím, ale mohou také obohatit výuku a podporovat všestranný rozvoj dětí, jejich zdraví a kreativitu.“

Richard Louv: Byli jsme posledními dětmi v lese?
Dnešní děti si často nemohou dopřát výsady předchozích generací: vylézt na strom nebo ušpinit si kolena. V zahraniční literatuře existuje termín pro důsledky této rozluky – syndrom odcizení přírodě. Použil jej Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).

Proč je pro děti důležitý kontakt s přírodou?
Zatímco dříve byly děti blízko přírodě zcela přirozeně, v souvislosti s celospolečenskými změnami a technologickým vývojem se naopak rozšiřuje syndrom odcizení přírodě. Přínosy, které plynou z kontaktu dětí s přírodou, jsou proto v posledních letech stále více zkoumány.

Školní zahrady – jaký skrývají potenciál?
Velká část obyvatel dnes žije nebo pracuje ve městě. V jakém prostředí se pohybují děti? Jak často jsou v kontaktu s přírodou? Městské prostředí poskytuje málo příležitostí pro volnou hru dětí a pobyt venku v přírodě. V České republice mají oproti zahraničí téměř všechny školy svou zahradu. Právě školní zahrada se může stát prostorem pro hru, kreativní výuku a kontakt dětí s přírodou.Vhodně navržená a intenzivně využívaná zahrada napomáhá správnému rozvoji dítěte.
Anketa
Jak vypadá zahrada hrou?
Je plná tajemství a objevů - 72%
Láká ke hře „na něco“ - 10%
Je živá a děti baví - 18%
Počet hlasů: 482