Děti dříve a dnes. Jak se změnila hra a pobyt dětí v přírodě?
Za posledních několik málo dekád se výrazně proměnil způsob i délka trávení volného času. Objevila se celá řada překážek bránících tomu, aby děti trávily více svého volného času v přírodním prostředí. Některé jsou oprávněné, jiné méně, některé jsou faktické, jiné vžité a psychologické, některé jsou kulturní a institucionální, některé jsou dány určitými pedagogickými směry, jiné vycházejí z rodinných tlaků a strachů.
Zahradní architektka Ing. Lucie Miovská, Ph.D., poukazuje na to, že od roku 1970 se do dnešních dnů zmenšil o 90% prostor, kde se smí děti samy pohybovat. V té době chodilo pěšky do školy 80% sedmi až osmiletých dětí, dnes je to sotva 10%. Jsou známy výhody a pozitiva hraní dětí tzv. „na lítačku“, tedy v sousedství, zejména pro jejich osobní vývoj a budování sociálních vazeb. Přesto tento jev docela rychle mizí a kromě dopadů na děti také negativně ovlivňuje vztahy v místní komunitě. Nepříznivě se odráží ve vyhodnocení bezpečnosti okolního prostředí, vnímání domova, vztazích dětí a dospělých i ve vztahu k veřejnému prostoru, a zejména pak ve vztahu k přírodě.
Tim Gill, přední britský odborník na problematiku trávení volného času dětí, stále upozorňuje: „Nepodceňujme dopady této změny, je to poprvé za posledních 400 000 let, kdy jsou děti více doma, než venku, právě v období, kdy se mají učit vyrovnávat s okolním světem, to vede i k mnoha nepříznivým zdravotním komplikacím.“
Ing. Dagmar Kozlová, Ph.D., lektorka lesní pedagogiky, porovnává život a především trávení volného času dětí dříve a dnes: „Zkusme se vrátit o několik desetiletí zpátky. Dětství tehdejších dětí bylo jiné. Kluci i děvčata běžně pobíhali venku, nikdo se nestrachoval, jestli je přejede auto nebo se připletou k nevhodné skupině. O víkendu pracovali s rodiči na zahradě či na poli, chodili do lesa, lezli po stromech, brouzdali se v potoce nebo bruslili na zamrzlém rybníce.
Dnešní dětský svět je jiný. Plný nástrah a nebezpečí. Děti jsou pod nepřetržitým dozorem dospělých a jejich volný čas je neustále organizován. Sami nemohou udělat ani krok a s dospělými tráví mnoho hodin v autě, na nákupech, v technikou perfektně vybaveném bytě. Jenže v hypermarketech stromy nerostou, v autě si nohy neposílí a z televize či počítače vůni květin ani hlíny neucítí. Jako bychom všichni žili v jakémsi umělém světě, kde už příroda nemá své místo. Ale děti ke svému vývoji nutně potřebují volnost, pohyb, velké množství různých vjemů. Potřebují poznávat skutečný, ne umělý svět.“
Může vás zajímat
Britskou optikou - dětství v zajetí?
Britskou optikou - dětství v zajetí?
Zavedla vás někdy vzpomínka na vlastní dětství k úvaze, jak se liší hry dnešních dětí od těch, které pamatujete vy? Podle průzkumu britské organizace Natural England z roku 2009 si ještě v předchozí generaci hrálo v přírodě 40 procent dětí, dnes je to již pouze 10 procent. Kromě toho se za posledních 30 let zkrátila vzdálenost pohybu dětí od domova. A to o celých 90 procent. Důvody tohoto posunu jsou však mnohem komplexnější.
Richard Louv: Byli jsme posledními dětmi v lese?
Dnešní děti si často nemohou dopřát výsady předchozích generací: vylézt na strom nebo ušpinit si kolena. V zahraniční literatuře existuje termín pro důsledky této rozluky – syndrom odcizení přírodě. Použil jej Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).
Podle BBC mají dnešní děti málo času na hraní
Podle zahraničních expertů na dětský rozvoj se čas na volnou hru dětí za poslední tři desetiletí podstatně snížil. Téměř polovina dnešních rodičů si myslí, že jejich děti mají méně času na hraní, než měli oni. Uvádí to zpravodajský server BBC, který cituje průzkum pro anglickou organizaci Play England z roku 2012. Nadměrné plánování a organizování času brání dnešním dětem v rozvoji kreativity a inovativního myšlení, které jsou jim od narození vlastní.
Hřiště podle světového designera
Renomovaný německý designer Günter Beltzig vybudoval již několik stovek dětských hřišť po celém světě. Navrhl například hřiště v New York City Hall of Science v USA, Spiellabyrinth ve Vídni či známé hřiště Diana Memorial Playground v Kensingtonu ve Velké Británii. Jak by podle něj mělo vypadat správné hřiště, které reflektuje potřeby dítěte a rozvíjí jeho schopnosti a dovednosti?
Ken Finch: Děti potřebují riziko
Přehnané obavy z nebezpečí spojeného se hrou v přírodě podle zahraničních odborníků neodpovídají reálné míře rizika a naopak nám brání využít její přínosy. Ken Finch, zakladatel americké neziskové organizace Green Hearts Institute for Nature in Childhood mluví o „averzi vůči riziku“ v současné společnosti a říká, že má za následek stagnaci v některých oblastech rozvoje dětí.
Děti jsou fyzicky negramotné, tvrdí angličtí odborníci
„Příliš mnoho vzdělávání se odehrává uvnitř,“ kritizuje americký pedagog Fred Ende současnou praxi ve vzdělávání. Školní zahrada je pro řadu městských dětí jediným místem, kde mají příležitost se hýbat, a kde mohou každý den přijít do kontaktu s přírodou. Děti by neměly trávit čas na školní zahradě pouze v průběhu přestávek či času vyhrazeného pro pobyt venku.
