Ken Finch: Děti potřebují riziko
Přehnané obavy z nebezpečí spojeného se hrou v přírodě podle zahraničních odborníků neodpovídají reálné míře rizika a naopak nám brání využít její přínosy. Ken Finch, zakladatel americké neziskové organizace Green Hearts Institute for Nature in Childhood mluví o „averzi vůči riziku“ v současné společnosti a říká, že má za následek stagnaci v některých oblastech rozvoje dětí.
Zdravá míra rizika je přitom pro děti prospěšná. „Život sám je plný nebezpečí. Bez podstoupení rizika by se dítě ani nenaučilo chodit nebo jezdit na kole. Riziko je integrální součástí pokroku. Cílem není úplně odstranit riziko ze života našich dětí, ale naučit je mít jej na zřeteli a umět si s ním poradit. Děti potřebují riziko – je to mocný katalyzátor, který jim umožňuje rozvíjet schopnost správného úsudku, vytrvalost, houževnatost, odvahu a sebevědomí,“ vysvětluje Ken Finch.
Většina zranění při volné hře v přírodě je lehčího rázu – modřiny, odřeniny. Četnost úrazů při nekontaktních sportech jako je tenis či badminton je několikanásobně vyšší, než při hře na dětském hřišti. V případě sportů jako je fotbal dokonce 10násobná. Úrazy na hřištích představují méně než jedno procento pojistných událostí registrovaných pojišťovnami. Uvádí to studie Managing risk in play provision: A briefing for risk managers. Pro organizaci Play England ji zpracoval Tim Gill, uznávaný britský odborník na problematiku dětské hry a rizika a autor knihy No Fear: Growing Up in a Risk Averse Society.
Dnešním dětem nechybí bezpečí, ale spíše trocha soukromí a pocitu zodpovědnosti za sebe sama. Výzkumná zpráva Childhood and nature: a survey on changing relationships with nature across generations, kterou pro anglickou organizaci Natural England vypracovala společnost England Marketing v roce 2009 uvádí, že více než 81 % dětí bez rozdílu věku a pohlaví by si přálo trávit více času venku a bez dozoru dospělých.
Tim Gill k tomu říká: „Jakožto lidské bytosti toužíme od nejranějšího věku po nezávislosti. Máme naléhavou potřebu uchopovat svět okolo nás po svém. Dětství je cesta, která začíná u bezmocného dítěte, ale jejím cílem má být nezávislý dospělý člověk. Největším rozšířeným omylem týkajícím se dětství je to, že děti jsou extrémně zranitelné a naší úlohou je chránit je za každou cenu. Spíše než péči a kázeň potřebují dnešní děti trochu laskavého zanedbávání.“ Uvedl to v přednášce pro britskou organizaci Royal Society for the encouragement of Arts, Manufactures and Commerce.
Může vás zajímat
Britskou optikou - dětství v zajetí?
Britskou optikou - dětství v zajetí?
Zavedla vás někdy vzpomínka na vlastní dětství k úvaze, jak se liší hry dnešních dětí od těch, které pamatujete vy? Podle průzkumu britské organizace Natural England z roku 2009 si ještě v předchozí generaci hrálo v přírodě 40 procent dětí, dnes je to již pouze 10 procent. Kromě toho se za posledních 30 let zkrátila vzdálenost pohybu dětí od domova. A to o celých 90 procent. Důvody tohoto posunu jsou však mnohem komplexnější.
Richard Louv: Byli jsme posledními dětmi v lese?
Dnešní děti si často nemohou dopřát výsady předchozích generací: vylézt na strom nebo ušpinit si kolena. V zahraniční literatuře existuje termín pro důsledky této rozluky – syndrom odcizení přírodě. Použil jej Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).
Podle BBC mají dnešní děti málo času na hraní
Podle zahraničních expertů na dětský rozvoj se čas na volnou hru dětí za poslední tři desetiletí podstatně snížil. Téměř polovina dnešních rodičů si myslí, že jejich děti mají méně času na hraní, než měli oni. Uvádí to zpravodajský server BBC, který cituje průzkum pro anglickou organizaci Play England z roku 2012. Nadměrné plánování a organizování času brání dnešním dětem v rozvoji kreativity a inovativního myšlení, které jsou jim od narození vlastní.
Hřiště podle světového designera
Renomovaný německý designer Günter Beltzig vybudoval již několik stovek dětských hřišť po celém světě. Navrhl například hřiště v New York City Hall of Science v USA, Spiellabyrinth ve Vídni či známé hřiště Diana Memorial Playground v Kensingtonu ve Velké Británii. Jak by podle něj mělo vypadat správné hřiště, které reflektuje potřeby dítěte a rozvíjí jeho schopnosti a dovednosti?
Děti jsou fyzicky negramotné, tvrdí angličtí odborníci
„Příliš mnoho vzdělávání se odehrává uvnitř,“ kritizuje americký pedagog Fred Ende současnou praxi ve vzdělávání. Školní zahrada je pro řadu městských dětí jediným místem, kde mají příležitost se hýbat, a kde mohou každý den přijít do kontaktu s přírodou. Děti by neměly trávit čas na školní zahradě pouze v průběhu přestávek či času vyhrazeného pro pobyt venku.
Jaké volit herní prvky pro zahradu?
Každý rodič a učitel stojí před každodenní otázkou, jak děti zabavit a jak je správně rozvíjet. Jak vybalancovat touhu dětí po nejrůznějších technologických vymoženostech a zároveň je přirozeně učit a formovat. Právě vhodně navržené prostředí může přinášet dětem potřebné podněty.
