Hřiště podle světového designera
Renomovaný německý designer Günter Beltzig vybudoval již několik stovek dětských hřišť po celém světě. Navrhl například hřiště v New York City Hall of Science v USA, Spiellabyrinth ve Vídni či známé hřiště Diana Memorial Playground v Kensingtonu ve Velké Británii. Jak by podle něj mělo vypadat správné hřiště, které reflektuje potřeby dítěte a rozvíjí jeho schopnosti a dovednosti?
V článku pro list Guardian Beltzig říká: “Ideálem je, aby si děti hrály v divočině. Ale jestliže ve městě žádná divočina nebo les není, je třeba dětem poskytnout něco srovnatelného.”
Z několika desetiletí pozorování dětí při hře Günter Beltzig odvodil pravidla definující, jak by dětské hřiště mělo vypadat. Místo by mělo:
- mít atmosféru, která lidi přiměje se tam zdržet (ani tréninkové hřiště, ani místo vyzdobené podle vkusu dospělých),
-
poskytovat prostor pro zkoumání
- nabízet přiměřené riziko, protože hra je o zkoušení a překračování vlastních hranic,
- uspokojit potřeby různých skupin a nálad. Umožnit agresivnějším dětem vydat energii, ale také chránit ty slabší,
- říci „ne!“ zákazům – hřiště má být zbudováno tak, aby nebyly potřeba (různé hrací zóny pro starší a mladší děti). Vandalismus je pouze důsledkem nedostatku alternativ.
Jaké kvality by mělo mít atraktivní dětské hřiště či školní zahrada? Stuart Lester a Martin Maudsley, autoři studie Play, naturally (A review of children’s natural play) vypracované pro anglickou organizaci Play England říkají, že dobré hřiště by dětem mělo nabízet:
- příležitost k rozvoji – děti by měly mít k dispozici širokou škálu materiálů, které mohou využít nejrůznějším způsobem podle svých schopností a potřeb,
- společenskou volbu – aby si děti samy mohly určit, jestli si chtějí hrát o samotě, nebo s ostatními. Možnost sdílet zkušenosti, vyjednávat, spolupracovat a řešit konflikty,
- možnost ovládat svůj prostor - zkoumat, experimentovat, ničit a znovu budovat, mít skutečný vliv na své prostředí, činit rozhodnutí a být za své prostředí zodpovědní,
- rozmanitost – prostředí by mělo nabídnout celou škálu smyslových a emocionálních zkušeností (pachy, materiály, zvuky, výška),
- pohyb – volnost vlastního pohybu (běhat, skákat, točit se…) i volnost jít, kam chtějí,
- možnost rozvíjet své představy a díky zkušenostem nabývat sebeúctu a sebevědomí,
- spojení s realitou – možnost seznámení se skutečným světem, sdílení zkušeností s dospělými a příležitost převzít zodpovědnost bez kontroly dospělých.
Může vás zajímat
Britskou optikou - dětství v zajetí?
Britskou optikou - dětství v zajetí?
Zavedla vás někdy vzpomínka na vlastní dětství k úvaze, jak se liší hry dnešních dětí od těch, které pamatujete vy? Podle průzkumu britské organizace Natural England z roku 2009 si ještě v předchozí generaci hrálo v přírodě 40 procent dětí, dnes je to již pouze 10 procent. Kromě toho se za posledních 30 let zkrátila vzdálenost pohybu dětí od domova. A to o celých 90 procent. Důvody tohoto posunu jsou však mnohem komplexnější.
Richard Louv: Byli jsme posledními dětmi v lese?
Dnešní děti si často nemohou dopřát výsady předchozích generací: vylézt na strom nebo ušpinit si kolena. V zahraniční literatuře existuje termín pro důsledky této rozluky – syndrom odcizení přírodě. Použil jej Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).
Podle BBC mají dnešní děti málo času na hraní
Podle zahraničních expertů na dětský rozvoj se čas na volnou hru dětí za poslední tři desetiletí podstatně snížil. Téměř polovina dnešních rodičů si myslí, že jejich děti mají méně času na hraní, než měli oni. Uvádí to zpravodajský server BBC, který cituje průzkum pro anglickou organizaci Play England z roku 2012. Nadměrné plánování a organizování času brání dnešním dětem v rozvoji kreativity a inovativního myšlení, které jsou jim od narození vlastní.
Ken Finch: Děti potřebují riziko
Přehnané obavy z nebezpečí spojeného se hrou v přírodě podle zahraničních odborníků neodpovídají reálné míře rizika a naopak nám brání využít její přínosy. Ken Finch, zakladatel americké neziskové organizace Green Hearts Institute for Nature in Childhood mluví o „averzi vůči riziku“ v současné společnosti a říká, že má za následek stagnaci v některých oblastech rozvoje dětí.
Děti jsou fyzicky negramotné, tvrdí angličtí odborníci
„Příliš mnoho vzdělávání se odehrává uvnitř,“ kritizuje americký pedagog Fred Ende současnou praxi ve vzdělávání. Školní zahrada je pro řadu městských dětí jediným místem, kde mají příležitost se hýbat, a kde mohou každý den přijít do kontaktu s přírodou. Děti by neměly trávit čas na školní zahradě pouze v průběhu přestávek či času vyhrazeného pro pobyt venku.
Jaké volit herní prvky pro zahradu?
Každý rodič a učitel stojí před každodenní otázkou, jak děti zabavit a jak je správně rozvíjet. Jak vybalancovat touhu dětí po nejrůznějších technologických vymoženostech a zároveň je přirozeně učit a formovat. Právě vhodně navržené prostředí může přinášet dětem potřebné podněty.
