Richard Louv: Byli jsme posledními dětmi v lese?
Dnešní děti si často nemohou dopřát výsady předchozích generací: vylézt na strom nebo ušpinit si kolena. V zahraniční literatuře existuje termín pro důsledky této rozluky – syndrom odcizení přírodě. Použil jej Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).
„Děti vám dnes spíše poví něco o Amazonském pralese, než o tom, kdy naposledy o samotě prozkoumávali les nebo leželi v poli a poslouchali vítr a sledovali plující mraky. Pro novou generaci je příroda spíše něco abstraktního, než skutečnost. Příroda je čím dál více něčím, co pozorujeme, co konzumujeme – a čeho si nevšímáme. Naše společnost učí mladé lidi vyhýbat se přímé zkušenosti s přírodou,” píše Richard Louv, americký spisovatel a novinář, který se věnuje vztahům mezi rodinou, přírodou a společností.
Louv tvrdí, že některé behaviorální a jiné problémy mohou být způsobeny prudkým úbytkem času, který dnešní děti tráví venku: „Děti, které jsou více v kontaktu s přírodou, jsou méně nemocné, stresované a méně agresivní a jsou lépe připravené na neočekávané zvraty života. Pobyt v přírodě může být mocným lékem chorob jako poruchy pozornosti, deprese a další nemoci. Právě tak, jako dítě potřebuje dobrou výživu a dostatek spánku, potřebuje I kontakt s přírodou.“
Catherine Prisk, ředitelka anglické organizace Play England, říká v článku na zpravodajském serveru BBC: „Výzkumy prokazují, že by děti měly strávit hrou venku významnou část dne, a že pobyt v přírodě má důležité důsledky pro fyzické a emocionální zdraví dětí. Přesto bohužel rodiče často chápou trávení času v parku jako pouhou zábavu, ne jako něco, co by děti měly dělat každý den.“
Průzkum pro anglickou organizaci Natural England (vypracovala společnost England Marketing v roce 2009) zjistil, že jen 10 % dnešních dětí si hraje v lese, oproti 40 % v předchozí generaci. 84 % dospělých se domnívá, že měli v dětství více volnosti hrát si venku, než mají dnešní děti. Stejný názor má 94 % dospělých z generace dnešních prarodičů.
„Obnovit zpřetrhané vazby mladé generace k přírodě je v našem vlastním zájmu a v sázce je také zdraví naší planety,“ podotýká Richard Louv. Jestliže dnešní děti nedostanou příležitost hrát si v přírodním prostředí, naučit se je milovat a předat zájem o okolní svět svým dětem, kdo bude přírodu chránit za padesát let?
Britskou optikou - dětství v zajetí?
Zavedla vás někdy vzpomínka na vlastní dětství k úvaze, jak se liší hry dnešních dětí od těch, které pamatujete vy? Podle průzkumu britské organizace Natural England z roku 2009 si ještě v předchozí generaci hrálo v přírodě 40 procent dětí, dnes je to již pouze 10 procent. Kromě toho se za posledních 30 let zkrátila vzdálenost pohybu dětí od domova. A to o celých 90 procent. Důvody tohoto posunu jsou však mnohem komplexnější.
Podle BBC mají dnešní děti málo času na hraní
Podle zahraničních expertů na dětský rozvoj se čas na volnou hru dětí za poslední tři desetiletí podstatně snížil. Téměř polovina dnešních rodičů si myslí, že jejich děti mají méně času na hraní, než měli oni. Uvádí to zpravodajský server BBC, který cituje průzkum pro anglickou organizaci Play England z roku 2012. Nadměrné plánování a organizování času brání dnešním dětem v rozvoji kreativity a inovativního myšlení, které jsou jim od narození vlastní.
Hřiště podle světového designera
Renomovaný německý designer Günter Beltzig vybudoval již několik stovek dětských hřišť po celém světě. Navrhl například hřiště v New York City Hall of Science v USA, Spiellabyrinth ve Vídni či známé hřiště Diana Memorial Playground v Kensingtonu ve Velké Británii. Jak by podle něj mělo vypadat správné hřiště, které reflektuje potřeby dítěte a rozvíjí jeho schopnosti a dovednosti?
Ken Finch: Děti potřebují riziko
Přehnané obavy z nebezpečí spojeného se hrou v přírodě podle zahraničních odborníků neodpovídají reálné míře rizika a naopak nám brání využít její přínosy. Ken Finch, zakladatel americké neziskové organizace Green Hearts Institute for Nature in Childhood mluví o „averzi vůči riziku“ v současné společnosti a říká, že má za následek stagnaci v některých oblastech rozvoje dětí.
Děti jsou fyzicky negramotné, tvrdí angličtí odborníci
„Příliš mnoho vzdělávání se odehrává uvnitř,“ kritizuje americký pedagog Fred Ende současnou praxi ve vzdělávání. Školní zahrada je pro řadu městských dětí jediným místem, kde mají příležitost se hýbat, a kde mohou každý den přijít do kontaktu s přírodou. Děti by neměly trávit čas na školní zahradě pouze v průběhu přestávek či času vyhrazeného pro pobyt venku.
Jaké volit herní prvky pro zahradu?
Každý rodič a učitel stojí před každodenní otázkou, jak děti zabavit a jak je správně rozvíjet. Jak vybalancovat touhu dětí po nejrůznějších technologických vymoženostech a zároveň je přirozeně učit a formovat. Právě vhodně navržené prostředí může přinášet dětem potřebné podněty.
