Proč je pro děti důležitý kontakt s přírodou?
Zatímco dříve byly děti blízko přírodě zcela přirozeně, v souvislosti s celospolečenskými změnami a technologickým vývojem se naopak rozšiřuje syndrom odcizení přírodě. Přínosy, které plynou z kontaktu dětí s přírodou, jsou proto v posledních letech stále více zkoumány.
Kontakt s přírodou v dětství ovlivňuje náš budoucí vztah k okolnímu prostředí a všemu živému. Byly prokázány přímé souvislosti zejména v těchto základních oblastech:
• Kognitivní dopady (lepší znalosti a schopnost porozumění)
• Emoční dopady (stanoviska, hodnoty, přesvědčení, sebevnímání)
• Mezilidské a sociální vztahy (komunikační schopnosti, týmová práce i vedení)
• Fyzické a behaviorální dopady (tělesná kondice, chování a sociální činy)
Ing. Dagmar Kozlová, Ph.D., lektorka lesní pedagogiky o významu kontaktu dětí s přírodou říká: „Zahrady a hřiště v přírodním stylu mají vliv jak na fyzickou tak na psychickou oblast vývoje dětí. Důležité je, že se děti pohybují v prostředí, které je motivuje k různým hrám a činnostem, při nichž k rozvoji dochází zcela přirozenou a nenásilnou formou. Přírodní prvky přímo vybízejí k prozkoumání, pozorování, využívání. Dítě nemusí dlouho přemýšlet, jak a na co si hrát, prostě jen využije potenciál, který se nabízí. Volnou a tvořivou hrou se učí, aniž by si to uvědomovalo, a o to lépe si nabyté vědomosti a dovednosti může uchovat v paměti.“
Ing. Lucie Miovská, Ph.D., zahradní architektka, dodává: „Pobyt venku rozvíjí u dětí kreativitu, psychomotorické schopnosti, pohybové vlastnosti, má výborný vliv na koncentraci, předcházení psychickým poruchám, přispívá k nižší nemocnosti dětí a rychlejšímu uzdravování. Umožníme-li dětem kontakt s přírodou, hraní ve venkovním prostředí, používání principů volné a přirozené hry, vytvoříme tím jeden z důležitých preventivních kroků pro to, aby děti poznaly možná rizika, dokázaly s nimi dále nakládat a naučily se odhadnout své možnosti a hranice. Tím můžeme značně předejít následným úrazům.“
Může vás zajímat
Britskou optikou - dětství v zajetí?
Britskou optikou - dětství v zajetí?
Zavedla vás někdy vzpomínka na vlastní dětství k úvaze, jak se liší hry dnešních dětí od těch, které pamatujete vy? Podle průzkumu britské organizace Natural England z roku 2009 si ještě v předchozí generaci hrálo v přírodě 40 procent dětí, dnes je to již pouze 10 procent. Kromě toho se za posledních 30 let zkrátila vzdálenost pohybu dětí od domova. A to o celých 90 procent. Důvody tohoto posunu jsou však mnohem komplexnější.
Richard Louv: Byli jsme posledními dětmi v lese?
Dnešní děti si často nemohou dopřát výsady předchozích generací: vylézt na strom nebo ušpinit si kolena. V zahraniční literatuře existuje termín pro důsledky této rozluky – syndrom odcizení přírodě. Použil jej Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).
Podle BBC mají dnešní děti málo času na hraní
Podle zahraničních expertů na dětský rozvoj se čas na volnou hru dětí za poslední tři desetiletí podstatně snížil. Téměř polovina dnešních rodičů si myslí, že jejich děti mají méně času na hraní, než měli oni. Uvádí to zpravodajský server BBC, který cituje průzkum pro anglickou organizaci Play England z roku 2012. Nadměrné plánování a organizování času brání dnešním dětem v rozvoji kreativity a inovativního myšlení, které jsou jim od narození vlastní.
Hřiště podle světového designera
Renomovaný německý designer Günter Beltzig vybudoval již několik stovek dětských hřišť po celém světě. Navrhl například hřiště v New York City Hall of Science v USA, Spiellabyrinth ve Vídni či známé hřiště Diana Memorial Playground v Kensingtonu ve Velké Británii. Jak by podle něj mělo vypadat správné hřiště, které reflektuje potřeby dítěte a rozvíjí jeho schopnosti a dovednosti?
Ken Finch: Děti potřebují riziko
Přehnané obavy z nebezpečí spojeného se hrou v přírodě podle zahraničních odborníků neodpovídají reálné míře rizika a naopak nám brání využít její přínosy. Ken Finch, zakladatel americké neziskové organizace Green Hearts Institute for Nature in Childhood mluví o „averzi vůči riziku“ v současné společnosti a říká, že má za následek stagnaci v některých oblastech rozvoje dětí.
Děti jsou fyzicky negramotné, tvrdí angličtí odborníci
„Příliš mnoho vzdělávání se odehrává uvnitř,“ kritizuje americký pedagog Fred Ende současnou praxi ve vzdělávání. Školní zahrada je pro řadu městských dětí jediným místem, kde mají příležitost se hýbat, a kde mohou každý den přijít do kontaktu s přírodou. Děti by neměly trávit čas na školní zahradě pouze v průběhu přestávek či času vyhrazeného pro pobyt venku.
