Britskou optikou - dětství v zajetí?
Zavedla vás někdy vzpomínka na vlastní dětství k úvaze, jak se liší hry dnešních dětí od těch, které pamatujete vy? Podle průzkumu britské organizace Natural England z roku 2009 si ještě v předchozí generaci hrálo v přírodě 40 procent dětí, dnes je to již pouze 10 procent. Kromě toho se za posledních 30 let zkrátila vzdálenost pohybu dětí od domova. A to o celých 90 procent. Důvody tohoto posunu jsou však mnohem komplexnější.
Řada rodičů se totiž nechat děti venku bez dozoru obává. Například průzkum neziskové společnosti Play England, která podporuje hraní dětí venku, ukázal, že celá polovina dotázaných rodičů nenechá děti venku bez dozoru z obavy před cizími lidmi. Dalších 31 procent má strach z nehod a úrazů.
Podle britské dětské psycholožky Tanyi Byronové hyperprotektivní rodiče rozvoj svých dětí často dokonce brzdí. „Mnoho dětí prožije valnou část dětství výchovou v zajetí,“ uvádí Byronová v International Business Times a dodává, že pády a odřeniny bývaly kdysi naopak „odznakem cti.“ „Děti jsou mnohem zranitelnější před riziky, která skrývá internet, než kdyby se toulaly po ulicích.” Psycholožka rovněž kritizuje trend jednostranného rozvoje dětí, který nepovzbuzuje jejich emoční inteligenci a zaměřuje se pouze na hodnoty dosažené v inteligenčních testech.
Změně povahy dětství se věnuje i uznávaný badatel a spisovatel Tim Gill, autor zprávy Sowing the Seeds: Reconnecting London´s Children with Nature. Příčiny těchto změn přičítá širší společenské proměně zahrnující nárůst využívání aut, úbytek zelených prostranství, delší pracovní dobu rodičů, rostoucí strach z kriminality a samozřejmě volnočasové aktivity doma u obrazovek.
Přitom při tradičních hrách typu cvrnkání kuliček nebo skákání panáka si děti nacvičují řadu praktických situací. Mnoho tradičních her vyžaduje přesný odhad rizik, který je pro rozvoj dětí velmi podstatný. „Vezměte třeba hru na babu. Děti se musí shodnout na tom, kdo ji má, která místa platí jako „domeček“ a vyřešit případné neshody, jestli někdo babu dostal nebo ne. Dohnat někoho, chytit a nezranit vyžaduje slušnou řádku fyzických a interpersonálních dovedností,“ popisuje Gill. Důvod, proč tyto hry poněkud odeznívají, spatřuje Gill hlavně v tom, že děti nemají dost času, prostoru a příležitostí je hrát. Důležitým úkolem rodičů a učitelů proto je vytvořit podmínky. Zbytek už děti zařídí samy.
Richard Louv: Byli jsme posledními dětmi v lese?
Dnešní děti si často nemohou dopřát výsady předchozích generací: vylézt na strom nebo ušpinit si kolena. V zahraniční literatuře existuje termín pro důsledky této rozluky – syndrom odcizení přírodě. Použil jej Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).
Podle BBC mají dnešní děti málo času na hraní
Podle zahraničních expertů na dětský rozvoj se čas na volnou hru dětí za poslední tři desetiletí podstatně snížil. Téměř polovina dnešních rodičů si myslí, že jejich děti mají méně času na hraní, než měli oni. Uvádí to zpravodajský server BBC, který cituje průzkum pro anglickou organizaci Play England z roku 2012. Nadměrné plánování a organizování času brání dnešním dětem v rozvoji kreativity a inovativního myšlení, které jsou jim od narození vlastní.
Hřiště podle světového designera
Renomovaný německý designer Günter Beltzig vybudoval již několik stovek dětských hřišť po celém světě. Navrhl například hřiště v New York City Hall of Science v USA, Spiellabyrinth ve Vídni či známé hřiště Diana Memorial Playground v Kensingtonu ve Velké Británii. Jak by podle něj mělo vypadat správné hřiště, které reflektuje potřeby dítěte a rozvíjí jeho schopnosti a dovednosti?
Ken Finch: Děti potřebují riziko
Přehnané obavy z nebezpečí spojeného se hrou v přírodě podle zahraničních odborníků neodpovídají reálné míře rizika a naopak nám brání využít její přínosy. Ken Finch, zakladatel americké neziskové organizace Green Hearts Institute for Nature in Childhood mluví o „averzi vůči riziku“ v současné společnosti a říká, že má za následek stagnaci v některých oblastech rozvoje dětí.
Děti jsou fyzicky negramotné, tvrdí angličtí odborníci
„Příliš mnoho vzdělávání se odehrává uvnitř,“ kritizuje americký pedagog Fred Ende současnou praxi ve vzdělávání. Školní zahrada je pro řadu městských dětí jediným místem, kde mají příležitost se hýbat, a kde mohou každý den přijít do kontaktu s přírodou. Děti by neměly trávit čas na školní zahradě pouze v průběhu přestávek či času vyhrazeného pro pobyt venku.
Jaké volit herní prvky pro zahradu?
Každý rodič a učitel stojí před každodenní otázkou, jak děti zabavit a jak je správně rozvíjet. Jak vybalancovat touhu dětí po nejrůznějších technologických vymoženostech a zároveň je přirozeně učit a formovat. Právě vhodně navržené prostředí může přinášet dětem potřebné podněty.
