Jaké volit herní prvky pro zahradu?
Každý rodič a učitel stojí před každodenní otázkou, jak děti zabavit a jak je správně rozvíjet. Jak vybalancovat touhu dětí po nejrůznějších technologických vymoženostech a zároveň je přirozeně učit a formovat. Právě vhodně navržené prostředí může přinášet dětem potřebné podněty.
Příroda přináší každý den proměny, děti mají v přírodním prostředí stále co objevovat. Přírodní prvky na zahradě se každý den přirozeně mění a děti mohou být díky nim v kontaktu s procesy, které jsou v přírodě přirozené.
Podle Ing. Lucie Miovské, Ph.D., přírodní hřiště nabízejí pro vývoj dětí prostředí komplexnější, protože přírodní prvky mohou uspokojovat potřeby fyzické, psychické, emocionální i sociální. Přírodní prvky se také dynamicky mění během času, roční i denní doby, a tak pro děti nezačnou být nudné či okoukané. Přírodní prostředí vytváří nová a variabilní místa ke zkoumání a skrývání, k přetváření, hraní. Také děti konfrontuje s přirozenými procesy, se vzrůstem i zánikem, s počasím, mokrem, teplem i chladem, a to vše je připravuje na budoucí dospělý život.
V zahradě pro děti mají místo i tradiční herní prvky (houpačky, lanové prvky apod.). Jsou-li dobře navrženy, a umožňují dětem vzájemnou interakci a sdílení zážitků, mohou celkové řešení vhodně doplnit. Právě profesionální pohled zahradně-krajinářského architekta může pomoci nalézt rovnováhu a souhru herních prvků technických a přírodních tak, aby uspořádaní, herní možnosti a potěšení z užívání zahrady bylo co nejlepší.
Ing. Dagmar Kozlová, Ph.D., lektorka lesní pedagogiky na téma přírodní herní prvky říká: „Zvláštní zmínku si zaslouží také stromy. V přírodních zahradách bývá zvykem nechat děti na stromy lézt. Pohled na svět z koruny stromu se dětem příliš často nenaskytne. Kromě rozvoje hrubé motoriky děti posilují svalstvo celého těla, rozvíjí se dýchací a oběhový systém. Děti zažívají pocit vítězství sami nad sebou, poznávají své možnosti a hranice, lépe si uvědomují sami sebe.“
Mgr. A. Lukáš Gavlovský – sochař a autor herních prvků, využívá přírodní prvky a materiály. „Při své práci vycházím většinou z vlastních zkušeností a projekty se snažím dělat tak, jak by je asi dělalo dítě. Hledám, co mě baví a nebaví, těší – netěší, a chovám se velmi přirozeně, protože děti také dělají jen to, co je baví a z čeho mají radost. Hřiště už dělám mnoho let, ale když mi do života vstoupily vlastní děti, poznal jsem úplně novou dimenzi své práce. Děti mi dávají úžasnou zpětnou vazbu, testují mé nápady a díla, která pak využívají jiné děti.“
Může vás zajímat
Britskou optikou - dětství v zajetí?
Britskou optikou - dětství v zajetí?
Zavedla vás někdy vzpomínka na vlastní dětství k úvaze, jak se liší hry dnešních dětí od těch, které pamatujete vy? Podle průzkumu britské organizace Natural England z roku 2009 si ještě v předchozí generaci hrálo v přírodě 40 procent dětí, dnes je to již pouze 10 procent. Kromě toho se za posledních 30 let zkrátila vzdálenost pohybu dětí od domova. A to o celých 90 procent. Důvody tohoto posunu jsou však mnohem komplexnější.
Richard Louv: Byli jsme posledními dětmi v lese?
Dnešní děti si často nemohou dopřát výsady předchozích generací: vylézt na strom nebo ušpinit si kolena. V zahraniční literatuře existuje termín pro důsledky této rozluky – syndrom odcizení přírodě. Použil jej Richard Louv ve své knize Last Child in the Woods (Poslední dítě v lese).
Podle BBC mají dnešní děti málo času na hraní
Podle zahraničních expertů na dětský rozvoj se čas na volnou hru dětí za poslední tři desetiletí podstatně snížil. Téměř polovina dnešních rodičů si myslí, že jejich děti mají méně času na hraní, než měli oni. Uvádí to zpravodajský server BBC, který cituje průzkum pro anglickou organizaci Play England z roku 2012. Nadměrné plánování a organizování času brání dnešním dětem v rozvoji kreativity a inovativního myšlení, které jsou jim od narození vlastní.
Hřiště podle světového designera
Renomovaný německý designer Günter Beltzig vybudoval již několik stovek dětských hřišť po celém světě. Navrhl například hřiště v New York City Hall of Science v USA, Spiellabyrinth ve Vídni či známé hřiště Diana Memorial Playground v Kensingtonu ve Velké Británii. Jak by podle něj mělo vypadat správné hřiště, které reflektuje potřeby dítěte a rozvíjí jeho schopnosti a dovednosti?
Ken Finch: Děti potřebují riziko
Přehnané obavy z nebezpečí spojeného se hrou v přírodě podle zahraničních odborníků neodpovídají reálné míře rizika a naopak nám brání využít její přínosy. Ken Finch, zakladatel americké neziskové organizace Green Hearts Institute for Nature in Childhood mluví o „averzi vůči riziku“ v současné společnosti a říká, že má za následek stagnaci v některých oblastech rozvoje dětí.
Děti jsou fyzicky negramotné, tvrdí angličtí odborníci
„Příliš mnoho vzdělávání se odehrává uvnitř,“ kritizuje americký pedagog Fred Ende současnou praxi ve vzdělávání. Školní zahrada je pro řadu městských dětí jediným místem, kde mají příležitost se hýbat, a kde mohou každý den přijít do kontaktu s přírodou. Děti by neměly trávit čas na školní zahradě pouze v průběhu přestávek či času vyhrazeného pro pobyt venku.
